Proč Vladimir Putin nemá zájem na ukončení války na Ukrajině ?

Nezákonná a nevyprovokovaná invaze Ruska na Ukrajinu, zahájená v únoru 2022, se změnila v zdlouhavou opotřebovávací válku. Přestože konflikt přináší obrovské lidské a ekonomické ztráty na obou stranách, a navzdory mezinárodnímu tlaku, postoj ruského prezidenta Vladimira Putina k jejímu ukončení se zdá být neústupný. Analýza jeho motivací odhaluje, že jeho zájmy – politické, ideologické a bezpečnostní – stojí v ostrém kontrastu se snahou o rychlé a kompromisní mírové řešení.

Následující článek se zabývá hlavními důvody, proč Kreml v současné situaci není nakloněn skutečnému ukončení války, ale spíše jejímu zmrazení na současných frontových liniích nebo pokračování konfliktu.

Ideologické a revizionistické cíle: popření ukrajinské státnosti

Jádrem Putinovy neochoty ukončit válku je jeho ideologické přesvědčení a revizionistická vize Ruska jako impéria.

• Zpochybňování suverenity: Putin opakovaně prohlašuje, že Ukrajina nemá právo na samostatnou existenci a že je historickou součástí Ruska. V jeho rétorice je Ukrajina „umělý“ stát, řízený „nacistickým režimem“ a sloužící jako nástroj Západu. Pro Putina by skutečné ukončení války znamenalo uznání ukrajinské suverenity, což je v rozporu s jeho dlouhodobým cílem.
• Historická náprava křivd: Válku vnímá jako snahu o „nápravu“ toho, co považuje za geopolitickou katastrofu: rozpad Sovětského svazu. Jakýkoli kompromis, který by nevedl k trvalému oslabení nebo likvidaci Ukrajiny jako nezávislého státu, by byl pro jeho režim považován za neúspěch.
• Maximalistické požadavky: Ruské podmínky pro mír zahrnují demilitarizaci a „denacifikaci“ Ukrajiny, trvalou neutralitu, která by jí znemožnila vstup do NATO, a uznání nezákonně anektovaných území. Tyto požadavky znamenají de facto kapitulaci Ukrajiny, nikoli vyjednaný mír, a Moskva zatím nejeví ochotu od nich ustoupit.

Přežití režimu a domácí politika

Válka se stala pro Putinův autoritářský režim klíčovým nástrojem pro udržení moci a domácí mobilizaci.

• Vítězství je nezbytné pro přežití: Putin se obává, že ukončení války bez jasného „vítězství“ by mohlo vést k ohrožení jeho moci a postavení. Po tak velkých obětech – lidských i ekonomických – potřebuje hmatatelný zisk (např. kontrolu nad okupovanými regiony), aby ospravedlnil invazi před domácím publikem a elitami.
• Válka jako nástroj kontroly: Válečný stav je ideální kulisou pro diktátorské režimy. Umožňuje posílení kontroly nad společností, bankami a podniky, odvedení pozornosti od domácích problémů a potlačení jakékoli opozice pod záminkou „národní jednoty“ proti vnějšímu nepříteli (Západu).
• Obava z příměří: Někteří analytici se domnívají, že Kreml se obává i pouhého příměří. Návrat k otevřené válce po dočasném zastavení bojů by byl ekonomicky a společensky náročný. Proto je pro něj snazší setrvat ve stavu pomalého, opotřebovávacího konfliktu.

Geopolitické zájmy a bezpečnostní rétorika

Válka je vnímána jako klíčový střet s NATO a Západem o uspořádání světového řádu.

• Rozšiřování NATO a bezpečnostní hrozby: Putin tvrdí, že rozšiřování NATO a snaha Ukrajiny o vstup do Aliance představuje existenční hrozbu pro Rusko. Ukončení války bez záruk, že se Ukrajina nestane součástí Západního bezpečnostního bloku, je pro něj nepřijatelné.
• Opotřebovávání Západu: Pokračování války slouží jako strategie na vyčerpání podpory Ukrajině ze strany Západu. Kreml spoléhá na to, že západní země se unaví, budou se potýkat s domácími problémy (např. v důsledku inflace či energetické krize) a postupně omezí vojenskou a finanční pomoc Kyjevu, čímž ho donutí k nevýhodné dohodě.
• Lepší pozice na bojišti: Navzdory počátečním neúspěchům Rusko postupně získalo a drží kontrolu nad významnými územími. Ruské vedení se domnívá, že má čas na své straně. Věří, že současná situace na frontě mu dává lepší vyjednávací pozici a že může válku časem „vyhrát“ nebo ji přinejmenším zmrazit v současných bojových liniích, čímž by si zajistilo trvalou kontrolu nad okupovanými územími.

Osobní závazek a psychologie vůdce

Roli hraje i osobní psychologie a povaha Putinova vládnutí.

• Neschopnost přiznat chybu: Pro autoritářského vůdce, který rozpoutal masivní, nelegální agresi, je nesmírně obtížné přiznat chybu a změnit kurz, aniž by tím ohrozil svou pozici. Polský ministr zahraničí to shrnul slovy: „Pro Vladimira Putina je špatná válka lepší než špatný mír.“
• Život v bublině: Někteří analytici, včetně bývalého ředitele CIA, naznačují, že Putin žije v bublině propagandy, která posiluje jeho pohled na svět a jeho historické ambice. Z toho vyplývá, že je odhodlanější než kdy dříve ve válce pokračovat, aby tyto ztráty ospravedlnil.

Cesta k míru je zablokována

Z výše uvedeného vyplývá, že Vladimir Putin neusiluje o mír ve smyslu ukončení agrese a návratu k mezinárodnímu právu. Jeho cílem je vítězství, definované buď dosažením maximalistických cílů (likvidace Ukrajiny jako suverénního státu), nebo alespoň zmrazením konfliktu na současné frontové linii, což by mu umožnilo udržet územní zisky, oslabit Ukrajinu a konsolidovat svou moc doma.

Dokud Rusko neztratí z války více, než by ztratilo při vyjednávání (např. v důsledku přímého vojenského tlaku, silných sankcí a trvalé podpory Západu Ukrajině), je pravděpodobné, že Kreml bude dál volit pokračování nebo prodlužování konfliktu před skutečným, kompromisním mírem.